close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

[0.5] Nehledej důvody. Hledej způsoby.

5. května 2012 v 14:39 | *Lella_Zee* |  Few Lines
Tak jsem tu. Slíbila jsem článek, ale několik okolností, co se za poslední dobu/den staly, by do článku nevydali. Potřebovala jsem se vypsat. Možná nevědomky, ale mé myšlenky se rozšířili do stovek slov. Rozhodla jsem se proto o korekci a těch pár řádků jsem slepila do kupy. Vznikla povídka. Nemůžete to tedy brát tak, že je to komplet celé o mě, ale myslím, že dost dobře pochopíte, co se stalo. A nenutím číst, je opravdu dlouhá a já sem v nejbližší době stejně zas přidám nový článek.

Jsem Zoe. Mám kluka, kterého miluju, a který pořád miluje mě. Můj život se s jeho příchodem změnil v pohádku. Odpočítávám vteřiny do doby, než budu s ním. Chodím do školy jako všichni ostatní. Dobře, čas od času se uliju. Neučím se špatně, občas mi říkají, že jsem génius. A přesto je můj život roven chaosu. Mám podobné sny jako ostatní v mém věku a řeším podobné problémy jako oni. A přesto si myslím, že největším problémem jsem já.



Dnešní den, byl den, který jsem čekala dlouho, chtěla jsem se mu vyhnout, ačkoliv jsem věděla, že to neudělám. A ani to přitom nebyl pátek třináctého.

Mám velký okruh známých, užší okruh kamarádů, dva nejlepší přátele. Znamenají pro mě hrozně moc. To moje sluníčko, které mě zná jako svoje boty. Mohu ji říct cokoliv. Ta, se kterou se společně smějeme těm neuvěřitelným příhodám, které se nám stávají. A pak on. Ten, který je stejný, jako jsem já. Přemýšlíme stejně, máme stejné názory na všechno. Je to můj spolužák a taky ten, kterého považuji za svého nejlepšího přítele. Mohl by jít ostatním vzorem. Ale zpět k problémům.

Den co den, čtu povídky o nejlepších přátelích, kde jeden nechtěl být jenom tím, kým je. Pokaždé přemýšlím, co bych udělala já. Pak přijde ten okamžik, kdy - Tak ji to Řekni! - stane se skutečností. A nadejde čas, kdy nutno příběh ukončit. Ty jsi ten důvod, proč se nedokážu učit a soustředit. Takhle to ale dál být nemůže. Skončilo by to hůř. Snažil bych se s tebou rozhádat, abys mě začala nenávidět, přestala se mnou mluvit a udělala mi to lehčí. Ale znám tě. A den co den mě utvrzuješ v tom, že by to tak neskončilo. Nedokážeš se zlobit, nedokážeš někoho nenávidět. A já bych pak akorát neunesl ten pocit, že jsem ti úmyslně ublížil. Stydím se, když si uvědomím, že už jsem k tomu několikrát neměl daleko. Prostě, takhle to bude lepší. Ta představa mě děsí, ale ráda bych, aby ses znova smál a byl veselý. Jestli víš, že to takhle bude lepší, tak to je to nejméně co pro tebe mohu udělat. Mě na tobě opravdu záleží. Sám nevím, jak se s tebou přestanu bavit. Já to budu respektovat. Myslím, že nebude tak těžké, neodpovídat na nepoloženou otázku.

…tak rád bych se s tebou i nadále bavil, ale nejde to. Krk se mi sevřel a z očí znenáhla znovu vytryskly slzy. Hlavně si nemysli, že je to kvůli tobě, nebo tvému milému bláznovství. Já si to nemusím myslet, já to tak ale cítím. Víš, to je ten pocit, když člověk ztrácí nejlepšího přítele, člověka, na kterém mu tolik záleží, a to vše jenom kvůli tomu jaká jsem. Právě proto. Kdykoliv s tebou mluvím, uvědomuju si, že si úžasná a spadám do toho víc a víc. Nemluv takhle. Sám přeci víš, jaká jsem otravná a protivná, věčně popichující. Protivná? Otravná? Kdybych tě popisoval, to by bylo k vlastnostem "které doopravdy nemá". To je pouze bláznovství. To milé bláznovství, které mi u tebe nikdy nevadilo. Faktem je, že tě mám nějakým způsobem rád, měl jsem ti to říct dřív… a nějak se s tím nedokážu srovnat. Já, já to chápu. A ty mě znáš, proto víš, že to budu respektovat. Navíc mě mrzí, že teď už s ostatníma mluvit nebudeš. Už nebudeš tou jedinou holkou od nás, která se dokáže bavit s kluky, společně se s nimi smát a ještě ke všemu je rozesmát. A to všechno jenom kvůli tomu, že budeš respektovat, to co po tobě žádám. Čas je lékem… a když jednoho nevyléčí, alespoň ostatním pomůže zapomenout.

Ó jak dvousmyslné. Jednoduše, věci budou jako předtím. Vzadu, bude panovat smích a dobrá nálada. Bezstarostní život, škola hrou. Budou se smát vtipům, i lidské hlouposti. Změní se jenom jedna věc. Já už mezi nimi nebudu. Budu chodit do školy stejně jako předtím. Akorát teď bude ta škola mnohem otravnější. Už se mě nebudou pokaždé ptát, studuju-li dálkově, že mě v té škole téměř nevídají. Nejspíš se mi bude stýskat. Stýská se mi už teď. Nikdo se nebude víc smát tomu, když blondýna vypráví vtipy o blondýnách, než samotnému vtipu. Ten už vlastně stejně slyšeli tisíckrát. Ale stejně se smáli. Budu ze školy odcházet stejně tak ráda jako předtím. Akorát už na mě nikdo nebude čekat u skřínek, se slovy "děsně ti to trvá." Už vím, že půjdu sama. Ale budu pořád stejně natěšené z toho, že se za chvíli potkám se svým klukem.

Život je ironií. Zbavujeme se těžkostí, abychom uvolnili místo pro další. Život nebude černobílý. Mám velký okruh známých, užší okruh kamarádů a jednoho nejlepšího přítele. Budu respektovat, co se po mě chce, protože štěstí toho, který pro mě stejně vždy bude znamenat hodně, je pořád dostatečný důvod, abych skrouhla vlastní štěstí. Naděje umírá poslední. Dobře, tahle už nejspíš umřela. Ale příležitost ke změně se rodí každou vteřinou. Ne, nemohu probrat iniciativu. Ale neříkám, že ji nepopostrčím. To bych přeci nebyla já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cornetto^^ Cornetto^^ | Web | 5. května 2012 v 19:44 | Reagovat

to je nádhera ! :O TY TAK KRÁSNE PÍŠEŠ ! :O já.. nemám slov ! :D:D myslím že som určite pochopila o čo ide. :-)  ;-)

2 when-the-sun-goes-up when-the-sun-goes-up | Web | 7. května 2012 v 17:08 | Reagovat

Jé:D na povídku jsem se těšila je super, príma, bezva. Suprově se čte a tak. :D
Povedla se. Budu se těšit na další.

3 YumiMew YumiMew | Web | 7. května 2012 v 20:16 | Reagovat

krásně píšeš♥ ze začátku jsem to nedokázala moc pochopit, ale nakonec jsem to zvládla.. :D .. fakt pěkný ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama