
I'm back. Zrovna jsem se vrátila ze soustředení z florbalu. Jsem mrtvá. Bolí mě snad všechno co mě bolet může. 3 dny vysilujícího běhání a sportování s minimem naspaných hodin. Ovšem, kdybych mohla (po všechn stránkách) tak jedu hned a znova.. Opravdu, to co se tam odehrávalo, to je jednoduše - luxus. Co se týče volných chvil, o zábavu bylo postaráno. Představa 15tiletého kluka, s červeným kbelíkem a žlutými rukavicemi, připraveného pustit se do čistění sifonu, je opravdu jedinečná. Pozorovat budící se mrože (malé děcka spící na matračkách, občasně se probouzející s děsivým pohledem v očích) - žážitek neopakovatelný.. Ale byla to dřina, to se jednoduše musí nechat. Ale co, to k tomu patří. A navíc, všichni a všechno bylo super. Jednoduše.. Unavená na smrt, ale spokojená. :)









ÁCH ♥ Florball :) Tenhle sport já miluju :)
JInak k tomu mýmu článku , je to o jednom kámošovi ... Já vím je to asi divný psát jen tkaovýhle články ale ueví se mi ... :/