Pardubice. Díváte-li se na né okem pozorovatele, vidíte město jako každé jiné. Vidíte obchodní centra, školy, trolejbusy, ulice a parky. Vidíte mraky lidí. A ano. I u nás mají lidi 2 nohy, 2 ruce. Svítí u nás stejné sluníčko jako u vás a když prší, potřebujeme deštník. A přesto je to jiné. Takové zelené. Dostihové. Univerzitní. Takové co voní perníkem. Takové pardubické.
/Ve zbytku článku naleznete pár řádků na stejné téma/"Kam to jdeme? " Zeptal se.
"uvidíš." Řekla jenom a stáhla ho za rukáv.Míjeli ulice, křižovatky, parky..
Nakonec se objevili v zapomenuté části města. Pouliční světla střídavě poblikávala, tráva šuměla a v dálce bylo slyšet tekoucí řeku.
"Kde to jsme? Tady jsem nikdy nebyl." Řekl trochu zmateně.
"To je mi jasný, Trubko. " Pousmála se. "Tohle je přísně tajné místo."
"Jenom naše." Dodal tiše a zadíval se ji do očí.
"A víš co je na tom nejlepší? Tady nás nikdy nebude rušit" zašeptala.
"áá, miluju tohle město. Ale tebe miluju daleko víc."
*Lella_Zee*









Škoda, že si to neurobila dlhšie, pretože to narozdiel od iných "diel" malo perspektívu . :)